Zpravodajství z jižních Čech

Jak už to tak s příchodem nového roku bývá, všude se bilancuje, přeje zdraví, štěstí, úspěchy a dávají se předsevzetí.
Předsevzetí nesnáším, mají vesměs jepičí život a darmo nebožáka, který si cosi předsevzal a neplní, stresují a  jestli něco přeji, tak jenom zdraví – protože od něj se všechno odvíjí, byť to zní otřele a banálně, je to pravda třeskutá, na to nemusíte přijít až se smrtí na jazyku, stačí, když se Vás rozbolí zub… Bilancování se člověk občas nevyhne, ale na to ten konce roku také nepotřebuji, to je taková mimoběžná záležitost – ať už děláte pracovní výkaz, nebo vdáváte či ženíte potomky…
Ale na co myslím s příchodem nového roku stále častěji, než na marná předsevzetí je to, čemu se říká „životní krédo“.
Tradičně se koncem roku scházíme s bývalými kolegy z práce i s kamarádkami z gymplu. Jsou to setkání spontánní, milá, nenostalgická. Setkáváme se, protože jsme spolu prožili určité životní období – ať už to bylo k smíchu či k pláči, bylo TO a bylo nám spolu dobře.
Sleduji tak pravidelně osudy mnoha lidí, které mám ráda, jejichž životaběh mi není lhostejný- ač se v mnoha případech se způsobem jejich žití tak úplně neztotožňuji.
Tak třeba jedna naše spolužačka se na stará kolena znovu vdala. „Holky“ zkonstatovaly, že se zbláznila a prorokovaly jí ten nečernější osud. (Takový chlap s nejistým živobytím, bez vysoké školy, skoro bezdomovec, ten jí obere o všechno a opustí…) A ono je to všechno jinak. Je šťastná, mají se rádi, vztah funguje možná daleko více než vztahy těch, které ji odsuzovaly.
Další kamarád se na ta příslovečná stará kolena vykašlal na docela prestižní a lukrativní práci a splnil si životní sen, odstěhoval se na Vysočinu (pozor, opravdu to není Miloš Zeman), a maluje úžasné obrázky. Ve vatě není, ale na živobytí mu to stačí. A je v pohodě, přestože mu skoro všichni předvídali bídný konec poustevníka, živícího se kořínky.
Mohla bych pokračovat obdobnými příběhy, ale ušetřím Vás.
Moje novoroční krédo je „ŽÍT A NECHAT ŽÍT“! (Prosím, nezaměňovat s lhostejností).
Uvidíte, že Vás to časem začne těšit…

PF 2008 Pavla Matysová - Matkahari