Pondělí, 28 Duben 2008 13:50
Během krátké doby se mi po několikáté zvedl tlak při čtení mého deníku. Kupuji si – doposud jsem si to aspoň myslela – seriozní noviny a po ránu si chci přečíst zprávy z domova i ze světa. Je to tak trochu profesní deformace, před pár lety byl součástí mé pracovní náplně i monitoring tisku. Z té doby mi zůstal zlozvyk číst noviny s tužkou v ruce (a s ohněm v srdci…)
Chápu kolegy novináře – je těžké naplnit denně několik stran kvalitními články a naopak je příjemné odskočit si za reportáží na Floridu. Ale proboha, proč mám několik dní po sobě číst na hlavních stránkách, s mnoha barevnými fotografiemi o tom, co si koupil či nekoupil Standa Gross se svojí rozkošnou manželkou, v které zátoce si budou ráchat zadničky jeho dětičky, potažmo co bude s domkem ve Slivenci (pamětníkům naskočí Š+G : „pod pupenci, matka Venci…“)
Budu-li chtít takové informace, koupím si BULVÁR a dám si po ránu dávku pořádných DRBŮ. Nemám tu potřebu, stačí potkat sousedku na schodech a vím hned to podstatné
„kdoskýmočemprokoho“. Asi jsem divná. Sousedce se vyhýbám, drby mne nezajímají.
Spíš by mne zajímalo, proč mi můj deník nepřinese seriózní informaci o tom, jak pan Gross poctivou prací vydělal tolik milionů.
Jak s poctivě vydělanými penězi naloží, to už je každého soukromá věc!
28. dubna 2008, Pavla "Matkahari" Matysová
E.ON Rodinný fotbálek
Page in your language
Partnerské weby
