Neděle, 11 Květen 2008 12:04
Roku 1913 Kongres USA navrhl slavit každoročně vždy druhou květnovou neděli jako národní svátek věnovaný matkám. V roce 1914 oslavy prvního národního dne matek oficiálně vyhlásil tehdejší americký prezident Woodrow Wilson. Jako symbol poděkování matkám byla určena květina – karafiát. Občané USA se zdobili květinou – bílou ten kdo maminku již neměl, červenou ti ostatní. V tento den matky nepracovaly, nevařily, neuklízely. Všechno obstarávaly děti, které navíc maminky ochotně obsluhovaly. Dospělí posílali matkám pozdravy a blahopřání.
Popravdě musím přiznat, že za americkými tradicemi v mnohém zaostávám. Nedávám si červený karafiát do klopy a ani svoji maminku na Svátek matek neobsluhuji. Sotva se zmohu na pozdrav nebo blahopřání. Cítím, že to není dobře. Cítím, že naše tradice oslav Svátku matek pořád trpí násilným socialistickým přerušením. Obecně pořád platí, že se po násilném přerušení oslav Svátku matek po únoru 1948, po roce 1989 k oslavě a poděkování maminkám postupně a často docela pomalu vracíme. Určitě i proto si zaslouží pochvalu všichni Ti, kteří Svátek matek již pevně zařadili do kalendáře svých významných dní. Velkou pochvalu a uznání potom zaslouží zejména ti, kteří k oslavám Svátku matek vedou i své děti nebo vnučky a vnuky.
Vraťme se ale zpět do minulosti. I když jsem tím začal, nebyli to zdaleka jako první Američané, kteří zavedli Svátek matek. Již ve starém Řecku byla totiž uctívána bohyně Rhea, matka všech bohů. Rovněž staří Římané uctívali bohyni Cybele, taktéž matku všech bohů a náboženská slavnost s těmito oslavami spojená trvala tři dny od 15. do 17. března.
Pokud se mám zmínit o prvních novodobých oslavách svátku matek na evropském kontinentu, dostávám se do Anglie v 16. století, kdy lidé pravidelně navštěvovali ve čtvrtou neděli velikonočního půstu svůj „domovský“ kostel, a kdy byla tudíž pro rodiny příležitost strávit čas pohromadě. Podle historiků totiž tento víkend posílali zaměstnavatelé své mladé nádeníky a mladé služebné domů, aby se potkali se svými rodinami a matkami.
Za to, že byl v demokratickém Československu zaveden Svátek matek vděčíme především Alici Masarykové, nejstarší dceři Tomáše Garriguea Masaryka. Alice Masaryková studovala medicínu, filosofii a sociální práci na univerzitách v Praze, Lipsku a Chicagu. Za první světové války byla za pomoc při vlastizrádné činnosti otce zatčena a vězněna devět měsíců ve Vídni, kde ji hrozil trest smrti. Propuštěna byla až na nátlak amerického veřejného mínění. Alice Masaryková založila v roce 1919 Československý červený kříž a byla téměř dvacet let jeho předsedkyní. Alice Masaryková stála u zrodu oslav Svátku matek u nás. Myšlenku oslav Svátku matek od počátku podporovaly Československý červený kříž, Československá ochrana matek a dětí, Sokol a Orel, Asociace mladých křesťanských žen, křesťanské spolky i některé ženské komise při politických stranách.. Poprvé byl Svátek matek slaven v Československu v roce 1923. V předválečném Československu byl Svátek matek velmi oblíbeným svátkem, nebýt přerušení za dob socialismu, mohli bychom slavit tento svátek letos po pětaosmdesáté.
Vrátím-li se nyní zpět do současnosti, potom není možné napsat nic jiného, než že všechny maminky, nejen ty současné, ale i ty dříve narozené si zaslouží naši pozornost a poděkování. A pokud ta naše pozornost a vděčnost není stálá a pravidelná, potom je Svátek matek přesně tím dnem, kdybychom na návštěvu, přání, poděkování nebo malý dárek zapomenout určitě neměli. Jsou to naše maminky, které nám darovaly život a následně ničím nenahraditelnou mateřskou péči a lásku.
Miloš Vystrči









