Zpravodajství z jižních Čech

Senátoři zamítli návrh novely „protikomunistického“ zákona. Mezi nimi byla i většina senátorů z ODS. Předseda jejich klubu Jiří Stříteský to zdůvodnil slovy, že zákon navrhli lidé, kteří se při volbě prezidenta republiky spojili s komunisty ve snaze prosadit svého kandidáta Jana Švejnara, a tudíž jim nevěří, že to myslí vážně. Jejich protikomunistická vystoupení označil za teatrální. I když vím, že zákon přichází příliš pozdě a že by s největší pravděpodobností narazil v Poslanecké sněmovně, osobně považuji jeho návrh za prospěšný a senátoři ODS, kteří ho odmítli, mi připadají jako malé děti. Prostě – tys včera šlapal po mé bábovičce, tak já dneska rozšlapu tu tvou bez ohledu na její možnou prospěšnost.

Senátoři by měli být zralí a moudří muži (vždyť mimo jiné slouží jako pojistka proti některým excesům přicházejícím od poslanců) a ODS liberální stranou, která podpoří „protikomunistický“ zákon bez ohledu na to, kdo s ním přichází. Pokud to její zástupci neudělali, považuji to za problém. Jestliže mají k návrhu nějaké připomínky, proč jej rovnou odmítli a nesnažili se ho vylepšit?
A už vůbec nemohu souhlasit s názorem Martina Komárka z Mladé fronty Dnes, že návrh zákona je špatný a že každý může propagovat, co chce, pokud nepoužívá či nevybízí k násilí. To by pak neonacisté mohli polepit republiku hákovými kříži a v klidu hajlovat. A komunisté prosazovat své líbivé a přitom smrtelně nebezpečné nesmysly a vybízet k odstranění soukromého vlastnictví. Vzhledem k pozici komunistů i tendenci dnešního vedení sociálních demokratů se s nimi spojovat se mi netolerance vůči komunistickým myšlenkám a symbolům v řadě případů jeví důležitější než vůči projevům neonacistickým.
Samozřejmě nevím, jestli v podzimních volbách do Senátu uspěji. Ale od svých potenciálních kolegů čekám něco úplně jiného, než „šlapání po bábovičkách“. Čekám od nich nadhled, moudrost a snad i známky státnické velkorysosti.

Stanislav Bernard, nezávislý kandidát ODS v senátních volbách