Národní muzeum připravilo v jednom ze svých muzeí, v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, výstavu s názvem Gejša a samuraj. Návštěvníci se mohou těšit na více než 800 předmětů, 588 exponátů vypráví příběh japonských samurajů a 214 se jich vztahuje ke gejšám. Výstava potrvá do 3. dubna 2011.

Výstava Gejša a samuraj představuje české veřejnosti dva symboly Japonska. „Gejši a samurajové jsou obecně nejznámějšími symboly starého Japonska. Na této výstavě se na jejich životech snažíme návštěvníkům přiblížit tradiční Japonsko,“ vysvětluje generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš a pokračuje: „Výstava se koná v Náprstkově muzeu, které se jako jedno z mála v České republice věnuje mimoevropským kulturám. Nyní prezentuje sbírkové předměty, které zde byly shromážděny během 19. a 20. století.“ Stálé expozice Náprstkova muzea se věnují Americe, Austrálii, Oceánii, Mexiku a ostrovu Nias. Gejša a samuraj je tedy tematicky doplňují.

Na výstavě jsou k vidění ozdoby a potřeby gejš, jejich oblečení, pestrá kimona včetně rozmanitých pásů, a také hudební nástroje. Exponáty vykreslují gejši jako představitelky elegance a etikety. Výstava upozorňuje na preciznost japonských tradičních řemesel a jejich zvláštnosti. Návštěvníci si mohou prohlédnout restaurované čepele samurajských mečů, kompletní soubor mečových záštit, dvě soupravy krátkého a dlouhého meče, soupravy mečů v tradičních stojanech, samurajský oděv, třmeny, klobouky a další drobnosti. Velmi cenným exponátem je svitek s válečnou tématikou. I když lze většinu artefaktů datovat do 19. a 20. století, některé restaurované čepele a mečové záštity jsou mnohem starší a o to cennější. Celkovou atmosféru výstavy dokreslují zástěny oken s obrazy krásek, které by mohly být gejšami, a postavami samurajů.

Slova gejša i samuraj přešla do české slovní zásoby z japonštiny. Zatímco samurajové existují už jenom v historických filmech nebo televizních seriálech, gejši, byť v redukovaném počtu, stále zůstávají součástí dnešního Japonska.

 

Život japonských gejš
Gejši se také někdy v Japonsku nazývají jako geigi nebo geiko. Jsou to tradiční společnice, které zpívají, vedou duchaplnou konverzaci a hrají se zákazníky hry. Světu gejš se japonsky říká karjúkai (svět květů a vrb). Jejich historie se datuje od poloviny 18. století, kdy tyto vzdělané dámy nahradily mužské baviče v čajovnách zábavních čtvrtí. Mimo Japonsko se často zaměňuje profese gejši s profesí prostitutky, ale úkolem gejš bylo především naplňovat romantické představy samurajů a bavit jejich společnost. Ve 20. letech 20. století pracovalo v Japonsku ještě asi 80 000 gejš, kdežto v 80. letech 20. století jejich počet klesl na pouhých 10 000. Lze předpokládat, že dnes, na začátku 21. století, jich je ještě méně. Jedním z mnoha důvodů je existence hostesek v barech západního stylu, dalším důvodem jsou velké finanční náklady na jejich výchovu. Z finančních důvodů také poklesl zájem o jejich společnost.Dříve se dívky mezi 13. a 18. rokem stávaly tzv. učednicemi na gejšu. V oblasti Kantó (dnešní Tokio a okolí) se jim říkalo polodrahokam, kdežto v oblasti Kansai (Ósaka, Kjóto) se nazývaly tancující dítě (maiko), které lze spatřit ještě v Kjótu. Jsou oblečené do kimon nápadných veselých barev, mají bíle nalíčené tváře, červené rty a mnoho pestrých jehlic ve složitých účesech. Dnes musí dívky absolvovat povinnou školní docházku, která končí v 15 letech, proto jsou maiko nepoměrně starší, než bývaly učednice v 19. století. Gejša i v současnosti představuje ideál chování ve společnosti, je jednou z mála žen, jež umí řádně oblékat kimono a pohybovat se v něm. 

 

 

Život japonských samurajů
Samurajové měli velmi podstatný vliv na japonskou společnost a kulturu po dlouhé období téměř 700 let (1185 – 1868). Byli to válečníci dvou extrémů. Byli vycvičeni k zabíjení, ale také se učili obdivovat krásu básní, květů i myšlenek. Slovo samuraj je odvozeno od slovesa s významem sloužit, ale v Japonsku se spíše používá označení buši.

Hlavní příčinou vzniku této vojenské třídy bylo špatné fungování císařského dvora v Kjótu, který zanedbával obranu v provinciích, proto se zde začaly vytvářet vojenské oddíly. Měly bránit majetek svých pánů. Skupiny sestávaly z vojáků příbuzensky propojených, vůdci najímali mladíky ze známých nebo spřátelených rodin. V 11. století už se z těchto skupin staly pravidelné oddíly. Základním klíčem k pochopení chování samurajů v samých počátcích je vztah pána, jenž skýtal hmotné výhody, a vazala, který poskytoval službu. I když se obecně tvrdí, že vazal byl absolutně loajální vůči svému pánovi, skutečná pravda byla taková, že loajálnost vazalů byla postavena na ekonomických základech a na hájení vlastních zájmů. Síla závazku vůči pánovi také závisela na místních zvyklostech, osobních i historických okolnostech.

Samurajská kultura dosáhla největší slávy v období četných válek mezi koncem 13. a koncem 16. století. V relativně stabilní společnosti doby Tokugawa (nebo Edo, 1600 – 1868) bušidó (kodex válečníka) dále existovalo jako etický a vojenský kult. Přežila středověká tradice absolutní loajality a ochoty pro pána zemřít, ale už ji pomalu překrývala tradice konfuciánská. Teprve revoluce Meidži v roce 1868 znamenala konec feudálního systému, ale neznamenala konec filozofie bušidó. Na nějaký čas sice ustoupilo bušidó stranou, důležitější byla modernizace společnosti a implantace všech západních moderních technologií, ale od 80. let 19. století a zejména pak za čínsko-japonské a rusko-japonské války bylo bušidó přetaveno do moderního vlastenectví a oddanosti císaři.

Vojenské ctnosti bušidó pak přišly do módy ještě ve 30. letech 20. století s nástupem militarismu. Naopak bylo silně zavrženo po 2. světové válce. V japonské společnosti jsou dodnes patrné stopy bušidó v některých rysech chování a v názorech, případně v systému obchodních firem.

 

Doprovodný program k výstavě Gejša a samuraj
V průběhu celé výstavy budou probíhat přednášky, výtvarné dílny, komentované prohlídky, speciální programy pro školy na objednávku, workshopy, případně i další programy zaměřené na kulturu Japonska a fenomén gejši a samuraje.

 Komentované prohlídky: Komentované prohlídky budou pořádány jak v několika předem avizovaných termínech pro veřejnost, tak pro školy či jiné organizované skupiny na objednání. 

Výtvarné dílny: Budou pořádány pro děti a rodiče o víkendech v předem avizovaných termínech. Školní skupiny si mohou vybrat z široké nabídky výtvarných dílen a na některou se objednat. Výtvarné dílny jsou připraveny pro 1. a 2. stupeň ZŠ. Na začátku výstavy a v jejím průběhu budou školy pravidelně obesílány a informovány o nabídce doprovodných programů k výstavě.
Programy výtvarných dílen:
Výroba samurajského meče a cuby – Úvodní slovo o samurajských mečích a zbroji, ukázka konkrétních mečů a cub ve výstavě, poté výroba vlastního samurajského meče a cuby z tvrdého papíru, hliníkové folie, barevného papíru s použitím několika ozdob.
Stolování – Výroba několika druhů sushi či jiných tradičních japonských pokrmů z rychletuhnoucí hmoty cernit (modurit) a následný nácvik stolování s hůlkami.
Malování a skládání vějířů – Výroba a vyzdobení vějířů s tradičními japonskými vzory. Z různých druhů papíru či látek s použitím barev na vyzdobení a razítek s tradičními japonskými motivy.
Skládání kimona – Skládání látkového nebo vzorovaného kapesníčku jako kimono, jedná se o tradiční japonskou výtvarnou techniku. Materiál na kapesníček si návštěvníci sami vyrobí a vyzdobí.
Výroba doplňků gejši – Výroba a zdobení jehlic do vlasů, hřebenů do vlasů, a dalších šperků.
Výroba origami – Ukázka různých druhů origami a následná výroba různých druhů. Bude záležet na věkové kategorii návštěvníků a podle toho bude zvolen stupeň obtížnosti.
Výroba ručního papíru – Ukázka domácí výroby ručního papíru, jeho následné zdobení a ukázky dalšího možného použití.
Divadlo na provázku – Výroba tradičních japonských loutek a ukázka jejich použití. Loutky budou vyrobeny z rychle tuhnoucí hmoty cernit, následně omalovány a vyzdobeny.

Pracovní listy: K výstavě jsou vydány pracovní listy pro dvě věkové kategorie – 1. stupeň ZŠ a 2. stupeň ZŠ. Pracovní listy budou k dispozici pro školy, které se objednají na komentovanou prohlídku či na výtvarné dílny. Pracovní listy provedou malé návštěvníky výstavou Gejša a samuraj zábavnou formou. 

Přednášky na objednávku: Součástí doprovodného programu k výstavě budou i přednášky na objednávku pro ZŠ, SŠ, VŠ či organizované skupiny osob.
Témata jednotlivých přednášek:
1. Paradoxy japonského chování – Určeno pro střední školy, dospělé i seniory.
2. Japonská kuchyně – Určeno pro různé úrovně.
3. Strašidla, duchové a čerti – Určeno různé úrovně.
4. Každodenní život a pověrčivost – Určeno pro střední školy a vyšší stupeň základních škol.
5. Japonci a cizinci – Určeno pro dospělé a pro studenty.