Vrcholem lednového programu Nové scény je světová premiéra divadelní adaptace románu enfant terrible současné ruské literatury Vladimira Sorokina Třicátá Marinina láska. Scénická freska v sobě spojuje Sorokinův moskevský soc-art, publicisticko-dramatický komentář Karla Steigerwalda, scénickou hudbu Petra Haase a akrobatickou gymnastiku skupiny Chebejet.

O inscenaci:
Sovětský svaz před rozpadem. Podzemní život disidentů a nekonformních umělců. Pianistka Marina hledá orgasmus, lásku, identitu. V nekonečném blátě Brežněvovy říše bojuje o svou vnitřní svobodu. Má mnoho milenek. Muži ji neuspokojují. Lesbické vztahy také ne. Obdivuje Solženicyna, v kterém vidí svého duchovního guru. Má sexuální vztahy se členem ÚV KSSS. Brežněv umřel, rakev spadla do hrobu. Přišel Andropov. Marina miluje večírky zakázaných a vězněných literátů. Fascinuje jí strhující podzemí protestních muzikantů. Je sexuálně nespoutaná. Stýká se s mladým Američanem. Ale zbije ho. Trpí. I dívku, která ji miluje, ze zoufalství zbije. Říká: nejstrašnější je, že někdo musí žít, věřit, milovat a doufat i v těchto časech. Co nakonec Marina najde, vyrazí nám dech.

„Marina je umělkyně. Je to jemná duše, citlivá, odvážná, má smysl pro spravedlnost a vůbec morálku, záleží jí na lidech kolem ní, blízkých, ale i úplně cizích. Je empatická, až altruistická, je to prostě kladná hrdinka... Marina žije ve státě, kde není jen cosi shnilého, není tu mor, je to vláda Draka, co nás děsí a zbavuje podle svého nezbadatelného zvráceného plánu všeho opravdu cenného. Marina zkoumá všechny způsoby boje proti té příšeře, shledává je nefunkčními, sama bojovat nemůže a tak se obětuje. Je to koneckonců ženská hrdinka a co jiného než oběť bychom mohli od ní očekávat, že vezme zbraň, že si vypíchne oči a prohlédne, že ona je sama tím drakem? Že ho vyrábí, krmí, podporuje... Ta její oběť ve mně vyvolává paniku, protože jí tak dobře rozumím…“

Třicátá Marinina láska

Světová premiéra 26.1. od 20:00 na Nové scéně Národního divadla
Režie: Viktorie Čermáková. Scénář: Karel Steigerwald. Překlad románu: Libor Dvořák. Výprava: Marjetka Kürner Kalous. Hudba: Petr Haas. Pohybová spolupráce: Halka Třešňáková. Dramaturgie: Matěj Samec. Produkce: Anna Hrnečková.
V hlavní roli Jana Pidrmanová, dále hrají Alena Bazalová, Kateřina Dudová, Vanda Drozdová, Anna Hrnečková, Jana Kozubková, Miloslav König, Anita Krausová, Jindřiška Křivánková, Kristýna Kudrnáčová, Ondřej Lipovský, Lukáš Macháček, Lucie Málková, Andrea Marečková, Vladimír Marek, Lída Němečková, Lucie Roznětínská, Anežka Rusevová, Matěj Samec, Maja Štípková, Jiří Štrébl, Tereza Tauerová, Halka Třešňáková, Jan Unger a akrobatická skupina Chebejet.
Mediálními partnery Nové scény Národního divadla jsou Radio Wave, Tiscali.cz a ČRo 3 – Vltava

O literární předloze:
Skandální a dnes už slavný román Vladimira Sorokina popisuje Sovětský svaz v konečném stadiu komunismu. V tomto světě, který tuší svůj plíživě se přibližující zánik, ve světě zoufalství a prázdnoty, se odehrává příběh marného hledání lásky a smyslu vlastní existence.
Třicetiletá klavíristka Marina v devětadvaceti erotických zážitcích marně hledá naplnění svých tužeb. Od zneužití otcem, sexu s muži všeho věku, až k lesbické lásce. S předsedou stranického výboru komunistické strany, třicátou Marininou láskou, konečně přichází uspokojení a s ním i „nový život“. Marina se stává údernicí, splývá s kolektivem dělnictva, aby nakonec zcela zmizela v nekonečnu stran agenturních zpráv, v rétorice literatury socialistického realizmu.

O autorovi:
Vladimir Georgijevič Sorokin (*1955) vyrůstal na moskevské periferii. V roce 1977 ukončil Moskevský institut nafty a zemního plynu, ale v oboru nikdy nepracoval. Odmítl vstoupit do Komsomolu, a tak byl po roce vyhozen ze svého prvního zaměstnání v časopisu Směna. Začínal jako výtvarník, zabýval se knižní grafikou a konceptuálním uměním. Je nejvýraznějším představitelem takzvaného socartu. Socart vystupuje jako polemický směr, vyhraňující se umělecky a myšlenkově vůči předešlé umělecké epoše socialistického realismu.

Kromě Třicáté Marininy lásky vyšly Vladimiru Sorokinovi u nás ještě romány Fronta (1985, česky 2003) a Den opričníka (2006, česky 2009). Jeho prózy spojuje soustředěná pozornost na jazyk, přesněji na živou řeč, na promluvy realizované v konkrétní situaci a determinované či přímo deformované bezprostředním kontextem. Zatímco ryze konceptualistická Fronta, jež je vertikálním tokem krátkých promluv unavených sovětských občanů stojících více než tisícihlavou frontu na blíže neurčené kusy oděvu či obuvi, pozdější Den opričníka je futuristicko-historickou satirou na Putinovo Rusko a stal se bestsellerem. Na jedné straně jsou Sorokinovy knihy překládány do mnoha světových jazyků a vydávány v prestižních nakladatelstvích, na straně druhé jsou veřejně páleny a odsuzovány. Vladimir Sorokin se věnuje též psaní dramat a scénářů; kromě inscenace jeho hry Dostojevskij trip v Rock café (2007) budou moci čeští diváci vidět Sorokina na jevišti vůbec poprvé.

O pojmu soc-art:
Pojem socart se do značné míry kříží se souslovím moskevský konceptualismus. Jeho význam spočívá v překódování toho, jakým způsobem funguje umělecké dílo, nebo jak funguje sama kultura: jak se může změnit smysl, přestože látka se nemění. Soc-art byl kriticky zaměřen čtyřmi směry: ironicky se vztahoval k oficiální skutečnosti totalitního státu, dále k socialistickému realismu, na jehož výrazových prostředcích parazitoval, vymezoval se ale svým způsobem i vůči americkému a vůbec západnímu umění, neboť jeho stylistické prostředky naplňoval komunistickou tematikou. A v neposlední řadě byl kritický i k tradici disidentského a undergroundového umění, jehož byl přitom součástí a které se pochopitelně pokleslých a oficiálních výrazových rovin většinou štítilo a stranilo.

O autorovi divadelní adaptace:
Karel Steigerwald (*1945) je český dramatik, scenárista a novinář. Jeho divadelní hry reflektovaly pokřivený obraz společnosti v období socialismu, dnes je znám především jako publicista s těžko zaměnitelným sarkastickým stylem. Studoval dramaturgii a scenáristiku na Filmové akademii múzických umění. Jeho pedagogem byl mimo jiné i spisovatel Milan Kundera. Sám k tomu dodává, že vlastně ani nechtěl být nutně filmařem, ale líbila se mu liberální atmosféra, která na škole panovala. V osmdesátých letech sklidila značný ohlas jeho volná tetralogiie divadelních her Tatarská pouť, Dobové tance, Foxtrot a Neapolská choroba, které spojuje kritický pohled na stav společnosti v období reálného socialismu. Od roku 1998 publikuje v deníku MF Dnes.

O Divadelním studiu Továrna:
Divadelní studio Továrna je nezávislé uskupení divadelníků, působící pod vedením Viktorie Čermákové, Anny Hrnečkové, Evy Salzmannové a Karla Steigerwalda. Od svého vzniku v roce 2006 vytvořilo DST čtyři výrazné inscenace oceněné diváky i kritikou. Všechny texty dosud DST uvedlo v české premiéře. 
Prvním  projektem studia byla obnovená premiéra inscenace hry K. Steigerwalda: Horáková X Gottwald (2006). Po ní následovala Česká pornografie, dramatizace novely Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj. V říjnu roku 2008 uvedlo DST projekt 1968 čas utopie. V rámci tohoto projektu byla uvedena nejen inscenace hry K. Steigerwalda Políbila Dubčeka, ale i česká premiéra hry F. Nievy Zrychlené srdce. Zatím posledním realizovaným projektem DST (premiéra 7.3. 2010) je inscenace hry Dey Loher Poslední oheň ve foyer Nové scény Národního divadla.
Dramaturgie DST je cílená, jednotlivé inscenace následují po sobě logicky a dohromady vytvářejí obraz naší doby v její rozpornosti a dramatičnosti. Mapují současnou existenciální situaci člověka v epoše končících totalitních režimů a v obtížné a možná i krizové situaci svobodného světa na počátku dvacátého prvního století.
Klíčovými postavami her DST jsou ženy a inscenace vnímají svět ženskýma očima. Jsou projevem snahy o zaznamenávání postupné proměny vztahu ženy a společnosti a spolu s ním i proměn významů slova emancipace. Pro všechny inscenace DST je charakteristická snaha  vyhnout se v této oblasti ustáleným tezím a dávno vyhraným bojům a opakovaně se pokoušet o citlivé zachycení společenského chvění.

O skupině Chebejet:
Akrobatická skupina Chebejet vznikla v roce 2010 a jako jediná v České republice se věnuje  akrobatické gymnastice. V soutěži Česko-Slovensko má talent se skupina dostala až do finále