Po dvaceti letech fungování mění úřady práce v ČR svoji organizační strukturu a uspořádání. Postupně by také měly převzít některé další agendy spojené s výkonem státní správy, které zabezpečují v současné době města, obce a kraje.

Nová legislativní úprava je dána zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce ČR, který byl publikován ve sbírce zákonů 25. 3. 2011 a jehož účinnost nastane v pátek 1. 4. 2011. Nové organizační členění úřadů práce je strukturováno do 14 krajských poboček, úřady práce budou působit celkem na 409 místech ČR. Náklady na přechod kompetencí z obcí, měst a krajů by podle propočtů měly  stát přijít na 6 miliard korun.

„Někdy se ovšem i pod heslem šetření a racionalizace setkáváme s kroky nedomyšlenými, v jejichž důsledku se nakonec utratí ještě více společných peněz. Mnozí si určitě vzpomínáme na přelom roku 2002 a 2003, kdy zanikaly okresní úřady. Na základě státem schválené koncepce se správní agendy vykonávané okresními úřady převáděly do působnosti některých obecních úřadů a krajských úřadů. Úřadování se tak z okresních měst přeneslo do dvou až pěti menších měst v rámci každého okresu. O přínosech i nákladech tohoto kroku probíhaly vzrušené diskuze, ale zpětně lze konstatovat, že se rozhodování přiblížilo občanům a v současné době se v tomto zaběhlém systému úřadů již všichni orientujeme“, říká rádní pro sociální oblast Petr Krčál.

Spojení výkonu státní správy a samosprávy na obecních a krajských úřadech z nich udělalo významné instituce, jejichž vedení má komplexní znalosti o problematice veřejné správy i o rozvoji území. Proto jsme do pracovníků, do jejich vybavení a zázemí v uplynulých deseti letech především ve městech investovali finanční prostředky a energii.

„Také ministerstvo vnitra na základě vlastní analýzy oficiálně sdělilo, že současný model veřejné správy je dobrý a funkční a že nedoporučuje, aby vláda převáděla správní agendy na jiné úřady. Přesto ministerstvo práce a sociálních věcí přichází s návrhem převodu všech správních agend na úřady práce“, dodává Petr Krčál.

Nerespektuje žádná dlouhodobá rozhodnutí a parlamentem schválené systémy. Nezjišťuje, zda a jak dlouho mohou k výkonu státní správy úřady práce používat stávající kanceláře a zda nebude nutné vynakládat další státní prostředky k novému zabezpečení toho, co dodnes fungovalo. Není schopné občanům garantovat, že se výkon státní správy nevzdálí od jejich bydliště. V souvislosti s reformou sociální oblasti se setkávám s celou řadou dalších otázek, které mě přesvědčují o její špatné připravenosti, ale nejvíc mě zaráží, že se předkladatelé odmítají zabývat připomínkami občanů a úřadů a nemají žádný zájem předejít chybám a negativním následkům, které mohou dopadnout na mnohé z nás.